Dubový les

Bylo září. Slunce svítilo. Trošku už pofukoval studený vítr. Ethien byl už unavený. V hlavě mu lítaly vzpomínky na širé moře a krále velryb Mokako.

Z myšlenek ho probudil pohled na širý dubový les. Dubů bylo tisíce. Když zafoukal vítr, mohli jste slyšet, jak si tiše šeptají svá tajemství. Jen jeden dub mlčel. Byl na něm nápis Muzeum Lišek Lišků. Ethien došel blíž. Viděl zvonek a nad ním napsáno Pavel Liška.

Zazvonil. Yellow submarine to byla píseň zvonku.

Otevřel štíhlý zrzavozlatý Lišák. Jmenoval se Pavel Liška. Žil tam s dcerou Verunkou. Pohostili Ethiena bohatou večeří a povídali si celý večer, jako by se znali roky. Pavel s Verunkou mu povykládali svůj životní příběh a zaujatě vyprávěli o svém Muzeu.

V muzeu měli asi tohle: Listina s rodem Lišek, Liščí první kolo, Ilustrace Lišek, Knihy o bájných Liškách, Knihy o životě Lišek a kde se vyskytují.

Zvláštní bylo, že Verunka měla panenku hodně podobnou Ethienovi.

Ráno po svítání se rozloučili. Objali se a popřáli si dlouhé dny a pevné zdraví.

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. O cookies

Rozumím

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. O cookies

Rozumím